Ještě před šutrem jsem se nechal vyšetřit u sportovního lékaře(prý že když už něco dělám, tak bych měl vědět jak natom jsem). Test jsem měl v Karviné v hornické nemocnici. Myslím, že jestli chce někdo vědět jak si stojí a chce se o něčem poradit, tak tento test s paní doktorkou Jiravskou je ta správná volba... Malá poznámka umyjte si botky než tam půjdete. Já jsem to neudělal a když jsem je vybalil ze sáčku sestřička trošku zrudla v očích a musela otevřít okno.:) Po šutru byl takový závodní dvojtýden. Pro mě docela zabíračka ono přece jenom nohy byly cítit. První závod, který nás čekal (mě a hanysa) byl memorial Mariana Kluse jinak běh na javorový. Pro všechny okolo šílený závod a třináctka tomu říká posraný turistický závod (je pravda, že moc se tam neběhá:-)). Chvíli před startem jsme dali nakopávací gel a za 15 minut jsme startovali. Nevím jak to bylo u Hanysa, ale mě z gelu lezly oči z důlku. Dostali jsme se během pod sjezdovku, pak začínala chůze kdo strmé sjezdovky a já jsem z dohledu ztratil Hanysa.(Nevím jak se mi to sice povedlo ale Hanys je do kopce o hodně lepší:)). No. Postupně jsme se dostali pod velkou sjezdovku kde jsem zahlédl že nad cestou už čeká naše psychická opora. Náš otec který nás přišel nezávodně podpořit. Za sebe musím říct že už jsem bojoval s nohama které vypadají že mě nakopají do zadku, protože jsem jim pořád nechtěl dát úlevu. Když už jsem se dostal na horizont a viděl jsem cíl, tak už jsem věděl že se tam nějak dosápu, ale po minulém roce kde jsem skoro umřel nahoře tak jsem chtěl vpohodě doběhnout a smát se(vím že se to po takovém závodě dělá těžko, ale mě to nakonec vyšlo). Doběhl jsem nahoru, dívám se okolo a všichni nějak podezřele leží na zemi jako by jim snad bylo blbě. No můj pocit byl takový, že jsem tušil, že asi nebudu v druhé půlce pole. Na nic jsem nečekal sundal jsem číslo a běžel jsem podpořit Hanysa aspoň na posledních pár metrů. Musím říct že před ním smekám , protože takovýhle výkon při prvním startu udělá málokdo. Po chvíli dobíhá i tata a společně čekáme na výsledky. Mohli to trošku uspíšit, ale po hodině a půl jsme se konečně dočkali. JO. Zaznělo že jsem nakonec dokončil závod ve své kategorii jako třetí čili bednáá. Čas.. 19:46!! Upřímě pořád nevím jak se mi to povedlo. Později se dozvídáme, že Hanys v své nejnabitější kategorii celého ročníku doběhl osmý s vyníkajícím časem 21:22!! Myslím, že všichni můžeme být se svými výsledky spokojení. Hanys odcházel domů po velké sjezdovce a my jsme ještě šli vyklusat přes hřeben na ostrý a pohodlně domů.:) Další týden nás čekal kvalifikační závod na ME v běhu do vrchu (Pro nás prostě běh na lysou horu). Na tento závod jsme odjeli ve složení Já, tata, Svaťa a Lucka. Po výstupu z auta a prezentaci jsem si řekl že tento závod bude asi trošku jiné kafe než běh na Javec a měl jsem tak trošku pravdu:)(šlo vidět, že některým vážně o tu kvalifikaci jde.) Zazněl výstřel a já jsem jako obvykle přepálil a snažil se držet s druhou „čelní skupinou“. Po chvíli(tak 2km) jsem zjistil, že to asi nebyl dobrý nápad a že bych měl asi trošku zpomalit abych se vůbec dostal nahoru. Bohužel bylo to trošku pozdě, takže jsem se celou dobu potom trápil s vysokým tepem.(co už no). Díkybohu závod trval asi 10km a pořadatelé namě mysleli a byly tam i seběhy kde jsem získával metry k dobru a doháněl svoji ztrátu. Tak jako tak nahoru jsem vyběhl ve své kategorii jako devátý s časem 1:10:22s. Svaťa se nahoru dostala jako osmnáctá s časem 1:54:52 a Lucka, která běžela kratší trasu měřící 5km byla šestá s časem 55:40.(Těm dvěma klobouk dolů obzvláště Svati.;)). No kvalifikace nevyšla..(jak jinak). Brali 4 nejlepší z kategorie. Ták.. Pauza od závodění a zase trénink... Taková závěrečná akce před začátkem prázdnin byly tatry. Poslední den školy jsme se ulili ze školy ( Sima, Ivča, Kamil, Luky-Metloš a já) a vyrazili jsme do tater. Jo jako náš pan vedoucí odjel snáma samozdřejmě třináctka. Přijeli jsme na místo vybalili ten nás duhový(tatůf růžový) hrad u kterého teda byla sranda ho vůbec postavit(Představte si gympláky a čerstvého Bc, jak staví stan). Postavilo se a konečně nás čekal první výběh. První zastávka byla při výběhu z tatranské Štrby na Štrbském plese u zubačky, kde jsme počkali až dojedou holky turistky. Poté jsme chviličku kroužili kolem plesa(asi 2 kolečka) a pak jsme si to dali trošku výše ke skokanskému můstku, kde jsem hecoval tatu že nevyběhne na sjezdovku, která se tyčila nad námi. Jako obvykle tata, já a Hanys jsme se oto pokusili. Já jsem to teda celé vyběhl a ti dva zamnou došli.(Umě to byl čirý hec. Nahoře stávla banda čechů a čekali kdy umřu..:D). No nic vracíme se do kempu a při seběhu se knám přidávají i ty dvě turistky. Další den nás čekal konečně trošku výběho-výšlap na bystré sedlo. No nádherný výlet všude hezky, okolo plesa a atmosvéra běhu byla úžasná. Tuhle trasu jsme absolovali 4. Já, Kamil, Hanys a Třináctka. Luky-Metloš, Ivča a Sima si šli válet šunky a opalovat se na skokanský můstek. Mám pocit, že ale všichni nakonec byli spokojení. Ti tři nakonec došli na chatu pod soliskom a potom valili dolů. Všichni jsme se sešli ve stanu kde jsme pohráli na kytaru zaslackovali a nadruhý den jsme odjeli domů...:)
The end...Teda prozatím..;)
