Pokračování .....Den druhý - neděle
Krušné hory poprvé … Horní Halže->Boží Dar
Před startem
Tento výlet nebyl parametry nikterak těžký. Čekalo nás 29 kilometrů a převýšení jen okolo 1100+ metrů. Ovšem více vypovídajícím faktorem byl terén, protože po tisícovkách nevedly žádné trasy. I proto jsem tajně doufal, že vyjde počasí. Mezi nejzajímavější místa této túry bezesporu patřil nejvyšší vrchol Krušných Hor Klínovec, nejvyšší hora kraje Ústeckého Macecha, nicméně našly se tu i méně známá místa, rozhodně však také zajímavá. Suma sumárum nás čekalo 7 hlavních tisícimetrových vrcholů a 4 vedlejší tisícimetrové vrcholy.
Během výletu
Něco jsme hlavně ze začátku běželi, a něco jsme také šli. Nicméně prvních 18 kilometrů bylo nesmírně technicky a orientačně náročných, a tudíž se z toho vyklubala vesměs taková pohoda, jako na sobotním STRC. Teda až na vrchol Loučné, kde jsme si doslova probíjeli cestu v houští lesní školky. Takže o zábavu postaráno.
Táta na vrcholu Loučné. Zde nám trvalo 100 metrů asi 5 minut. Autor: Dalimil Hota
Každopádně prvky českého „sky“ začaly až v Loučné´pod Klínovcem. Čekaly nás totiž hned 3 sjezdovky. Jedna krátká na Klínovec, jedna dlouhá dolů na okraj Jáchymova a třetí zasmoleně prudká na vrchol Dubu. Zajímavostí také bylo, že z vrcholu Dubu jsme stoupali do vesnice. Dost neobvyklé stoupat z vrcholu ještě někde výš. Nicméně jiný kraj, jiný mrav.
Klínovec. Nejvyšší vrchol Krušných hor. Foto: Milan Hota (tatíínek)
Po příchodu do Božího Daru nás čekal ještě jeden vrchol. A proto jsme si dali věci do auta a pokračovali mu vstříc. Museli jsme však vcelku vtipně vypadat, protože při přechodu Božího Daru jsme se stavili pro rohlíky, neboť večerka už zavírala, a tudíž tohle byla naše poslední šance, jak si obstarat hmotnou stravu. No a pak jsme šli s rohlíky v sáčku na vrchol a zpět. Fakt dva turisté z Beskyd na výletě. Lidé si o nás museli myslet svoje.
Poslední tisícovka na našem nedělním výletu. Autor: Milan Hota (tatíínek)
Doporučení na závěr: kdo chce natrénovat na Pražskou stovku, nechť běží do Krušných hor. Zejména prvních 18 kilometrů bylo terénně velmi podobné legendárnímu 70-80 kilometru na Pražské stovce 2014.
Parametry výletu
30 kilometrů/1100 metrů převýšení, čas 7:06, dobyto 7 hlavních vrcholů a 4 vrcholy vedlejší, výstup na nejvyšší vrchol pohoří.
Odkaz na garminu: https://connect.garmin.com/modern/activity/862592144
Den třetí - pondělí
Krušné hory podruhé … Nové Město->Abertamy
Před startem
Sice 50 kilometrů, ovšem jen s převýšením okolo jedné míle. Tudíž nic moc náročného, ani orientačně, jen první 2 tisícovky jsou nepřístupné, ale pak čím víc se budeme blížit cíli, tím orientačně lehčí kopce. Na rozdíl od včerejška nás tedy čekala dlouhá, avšak méně náročná, spíše pohodová túra.
Mezi známější vrcholy na trase patřil rozhodně Božídarský špičák, Blatenský vrch s rozhlednou, naše nejzápadnější tisícovka Zaječí hora a Plešivec také s rozhlednou. Suma sumárum 7 hlavních tisícimetrových vrcholů a 3 tisícimetrové vrcholy vedlejší, které nás čekaly během tohoto „výletu“.
Během výletu
Po Tetřeví horu to bylo poměrně technicky náročné. Na tisícovky nevedly většinou žádné cesty, a tak nás opět čekaly typické „Oláfoviny“. Ovšem první 4 nebyly zdaleka tak technicky náročné, jako již zmiňovaná Tetřeví hora. Probojovávali jsme se takovými místy, že jsem měl až obavu o to, jestli by nás sem vůbec i Oláf pustil. Hold Bróňa ví, jakou horu po něm mají pojmenovat.
Jeden ze dvou vedlejších vrcholů hory Nad Rýžovnou. Autor: Dalimil Hota
Odměnou za těchto zhruba 20 kilometrů nám však byla druhá polovina výletu. Čekaly nás už totiž jen samé krásné, běžecké stezky. Kdybych měl doporučit „NVPPákům“ nějakou hezkou, bežeckou stezku v Krušných horách, pošlu je právě zde na úsek mezi Tetřeví horou-Blatenským vrchem-Perninským vrchem-Perninkem. I když jedna záludnost by tu ještě byla. Smrčina. Naprosto autentická jako v Beskydech. Nicméně v Beskydech nás po Smrčině čeká skvělé občerstvení u Zbyška na Ostrém. A ani v Krušných horách tomu nebylo jinak. U místního „Zbyška“ jsme se výborně občerstvili, a pak jsme kvapně pokračovali směr poslední 3 tisícimetrové vrcholy.
Blatenský vrch. A bufet. To by šlo. Autor: Milan Hota (tatíínek)
Z Blatenského vrchu dolů jsme měli možnost vidět nádherné skály, kolem kterých by byl nádherný seběh. Dole jsme se občerstvili, čistě pro jistotu, ještě jednou, a proto cesta až po Pernink uběhla takřka sama. Škoda ovšem byla, že z Perninku do Abertam nás čekala asfaltová cyklostezka. Zde by si na své přišel Honza Suchomel. Odměnou nám ovšem byl pohled na naše auto a zakoupená Fanta z čínské večerky.
V této skále bylo snad mínus 5. Děsná zima, brr. Autor: Dalimil Hota
Zaječí hora. Naše nejzápadnější tisícovka. Foto: Milan Hota (tatíínek)
Před posledním výstupem Fanta docela bodla, protože na Plešivci by si na své přišel Maky. Jedna sjezdovka za druhou, náročný výstup, a tedy i poslední výškové metry. Na rozdíl od našich sjezdovek tady tyhle však nebyly absolutně vychozené. Hold „poctivě“ do kopce se trénuje jen v Beskydech. Nicméně odměnou za tento těžký výstup nám byly krásné rozhledy po naší vlasti z rozhledny Plešivec. Náš výlet jsme zakončili svižným sestupem do Abertam k autu, a pak hurá směr ubytovna.
Poslední tisícimetrový vrchol Krušných hor. A hurá dolů. Autor: Milan Hota (tatíínek)
Parametry výletu
52 kilometrů/1340 metrů převýšení, čas 11:19, dobyto 7 hlavních vrcholů a 3 vrcholy vedlejší, výstup na nejvýchodnější tisícovku v České republice, dobyty všechny tisícovky v Krušných horách
Odkaz na garminu: https://connect.garmin.com/modern/activity/863929391
Shrnutí Krušných hor
Povedlo se nám dobýt všechny vrcholy přes tisíc metrů, a proto se Krušné hory zařadily mezi další námi kompletně dobyté pohoří, co se týče tisícimetrových vrcholů (patří mezi ně též Moravskoslezské Beskydy, Hostýnsko-Vsetínská hornatina, Javorníky, Hanušovická vrchovina, Kralický Sněžník, Jizerské hory, Ještědsko-Kozákovský hřbet a později též Český les). Počasí nám sedlo geniálně, ale hlavně jsme během našich výletů nikoho nepotkávali. I ubytování se nám podařilo sehnat hezké a hlavně domácí, takže jsme se měli kde vracet. A shrnutí na závěr? Skyrunning se nedá dělat jen u nás v Beskydech a nádherné pohoří nejsou jen na Slovensku. Myslím si, že sem tam není špatné vyrazit do našich kopců. Mají doopravdy co nabídnout.
Věci, stránky nebo objekty, které nám pomáhaly při výletech:
Den čtvrtý-úterý
Navštívení zajímavých míst. Už si sice nepamatuju jakých, ale nejsme příznivci UNESCO, ale běžecký klub, takže to není třeba rozepisovat. Každopádně trail je i kolem Plzně. Za zmínku stojí 2 krásné zříceniny Krašov a Libštejn v povodí Berounky. Kolem nich by se rozhodně něco našlo. A po dnu památek nás čekala regenerace- koupání se ve vodní nádrži Hracholusky. Nechápu, jak někdo může jezdit k moři. Vydržel jsem u přehrady 20 minut a dost mě to nebavilo.
Den pátý-středa
Hlavním hřebenem Českého lesa… Pec->Pivoň
Před startem
Čekaly nás 2 tisícovky Českého lesa. Pro tátu to znamenalo asi 12 km a převýšení okolo 600+ metrů. Já měl původně v plánu kilometrů 40 s převýšením okolo 1700 nahoru. Byl jsem ovšem nějaký unavený, a tak jsem si naplánoval pouze trasu okolo 30 kilometrů, což se nakonec ukázalo jako dobrý nápad před sobotou.
Během výletu
Hned zrána nás čekalo 500 výškových metrů na Čerchov, ovšem nádherným trailem. Vrchol sloužil celý jako vojenský objekt při pobytu soudruhů na našem území, tudíž před 30 lety bychom měli v lepším případě smůlu a na vrchol se nedostali. Teď nás tu ovšem čekala úžasná rozhledna a občerstvení. Občerstvení jsme jako obvykle nezanedbali, a proto se na další tisícovku se šlo i s těžkým břichem lehce.
Čerchov. Nejvyšší vrchol Českého lesa. Autor: Dalimil Hota
Na další tisícovce, která se nazývá Skalka, jsme se s tátou rozdělili. Mě čekalo dalších 20 km a tátu už pouze sestup zpátky pro auto do Pece. Sestup zvládl, i když jsem mu moc nevěřil, že trefí, a proto jsem na něj musel počkat a nasměrovat jej.
Skalka. Poslední tisícovka naší dovolené. Autor: Milan Hota (tatíínek)
Nicméně konec zábavy a začíná krásné terénní běhání. Sestup dolů na Plzeňskou cestu byl nádherný. Trail jak se patří. Ovšem dolů do Capartic už to tak růžové nebylo. Místní červená totiž vedla kompletně po asfaltu, což mi až tak nevadilo, nicméně potkávat motorky, auta a další věci v lese už pro mě doopravdy tahákem není. Nějak jsem to překousl, a odměnou za to mi byl nádherný trail až do Pivoně. Úsek kolem vrcholu Sádku, Haltravy a Škarmanky nabízel skalní města, lesní cestičky, ale také kamenné široké cesty, kterých však bylo minimum. Na každou skálu jsem si vylezl, takže do Vranovského sedla cesta utíkala v mé hlavě rychle, ve skutečnosti ovšem pomalu.
Haltrava. Foto ze záhrobí. Autor: Dalimil Hota
Ještě lepší než Krušné hory. Nádhera. Autor: Dalimil Hota
Jednoduše geniální trail. Autor: Dalimil Hota
A pak mě čekal krásný bonusový trail na závěr. Výstup na zříceninu Starého Hernštejnu a sestup okolo Lysé hory (která byla stejná jen názvem s tou naší v Beskydech, protože vrchol lysý doopravdy nebyl a vůbec nikoho jsem tu nepotkal). Nicméně po doběhu do Pivoně mi bylo dost blbě. Hold horko dělá svoje. Každopádně moc hezčích 30 kilometrů jsem neběžel, kam se podle tohoto hrabe STRC na Králickém Sněžníku (označované jako jeden z nejhezčích běžeckých trailů u nás).
Starý Hernštejn. Nádherná zřícenina. Autor: Dalimil Hota
Poslední sestup směr Pivoň. Autor: Dalimil Hota
Parametry výletu
29 kilometrů/1161 metrů převýšení, čas 4:36, dobyty všechny tisícimetrové vrcholy Českého lesa (Skalka a nejvyšší Čerchov) + pro mě nádherný trailový bonus.
Odkaz na garminu: https://connect.garmin.com/modern/activity/863929446
Shrnutí o Českém lese
Nádherné pohoří. Od Capartic až do Pivoně mě čekalo 15 kilometrů samoty. I skyrunneři by se tu nenudili, protože Čerchov je taková místní Lysá hora. Jen škoda, že jsem tady nepobyl déle. Každopádně tu mojí 30 musím vřele doporučit. Možná je škoda, že zde nevedou žádné závody, ovšem proto možná je tato oblast tak krásná. Nicméně krásná je hlavně kvůli své přírody, která je zde takřka panenská, protože během spolčení se soudruhy zde byl plošný zákaz vstupu. Prostě Český les opět potvrdil, že nejen na Slovensku jsou krásné kopce.
Věci, stránky nebo objekty, které nám pomáhaly při výletu:
Den šestý- čtvrtek
Po doběhu ve středu jsem byl totálně na kaši, a proto jsem ocenil památkový program, který nás čekal ve čtvrtek. Pro běžce asi nic zajímavého, takže to tu rozepisovat nebudu, každopádně po celou dobu výletu jsem se choval jako troska. A nejen že jsem se choval, ale také troskou jsem byl, a kromě šílené rýmy a kašle jsem měl možná i teplotu. Tachometr, ale i nohy se ozvaly, že už stačí, že jim to teplo leze taky na mozek. To mělo za následek velice zvláštní jev, kdy jsem během poledne usnul v tom největším teple v uzavřeném automobilu. Takže zítřejší neplánovaný výlet v Krkonoších padá, a doufal jsem, že snad nepadne i to organizované vyklusání v sobotu. Tak blbě jako ve čtvrtek mi dlouho nebylo.
Den sedmý- pátek
Před závodní regenerace. Ranní návštěva krásné zříceniny Buben, kolem které vedly nádherné trailové pěšinky, a pak už hurá směr Plzeň. A kdyby nebylo Prahy, tak s Plzně rovnou do Jičína, nicméně v Praze jsou díky místním inteligentním řidičům co sto metrů kolony. Tudíž cesta přes Prahu trvá 30 minut až 4 hodiny. Ovšem do Jičína jsme nakonec dojeli, a v tomto městě nás čekala regenerace. Bazén, sauna a vířivky. Vše nějak pomohlo k tomu, že po dojezdu do Jilemnice jsem se cítil naprosto skvěle, na rozdíl od včerejšího dne. Takže super, zítra se závodu rozhodně zúčastním.
