Na místo činu do Štruncových sadů v Plzni přijíždíme už v pátek, naše spací autíčko zaparkujeme u vody poblíž startu a dáme si s Helenkou romantickou procházku městem a po trati (to abychom snad během závodu nebloudili). Vše v tu chvíli vypadá až moc idylicky a bez problémů. Jdeme brzy spát, protože start je už v 7:30. V noci Heli několikrát úspěšně budím, protože si převlékám zpocené oblečení, no co, jestli byla nějaká virózka, je už určitě pryč.
Ráno se nemusíme zdržovat registrací, neb jsme ji zvládli už předchozí den a tak se jen vítáme s ostatními co postupně přijíždějí a chystáme se na start. Za NVPP jsme tu čtyři závoďáci. Já s mojí drahou polovičkou, pak Mates s Nadym a jako support Lenka. Nady jde maraton a tak než bude odpoledne startovat, může pomáhat Lence, což je super. Na start stovky se tak ráno stavíme my tři. Ava už ale od začátku kalkuluje s tím, že po maratónu odstoupí, což pak taky udělá a tak na celou porci veselé kaše se dáváme jen my s Matesem.
Po startu jdeme s Matesem první kilometr spolu a snažíme se pomalu v klidu rozběhnout. Pak už ale nasazujeme každý své tempo na dosažení cílového času a jdeme si za svým. Už od prvního kilometru vidím na hodinkách divnosti, které se nezmění celých 50km, tepovka osciluje kolem cifry 150 a to už je pro mne velká divočina, takže jestli to chci přežít, musím buď skončit, a nebo citelně ubrat na tempu. V tu chvíli už závod opustilo hodně běžců…. hlavou mi běží, měj rozum zabal to jako ostatní a taky nebuď posera a dotáhni to i za nesmyslný čas, vždyť to přece není jen o tom. Hledám si své důvody a nakonec se daří. Rozhoduji se na trati zůstat a bojovat ještě dalších neuvěřitelně moc hodin.
Ava má krizi někde mezi dvacítkou a třicítkou, nakonec ji ale úspěšně překonává a zvolí stejnou filozofii jako já, nakonec 42,5 km dobíhá v čase 4: 42:06. Bravo za odhodlání i výkon, když jsem tě viděl stát na půl mrtvou, myslel jsem, že už se nerozběhneš a ty jsi mě lehce vyvedla z omylu.
Matesa lámou stejné problémy, ale nenachází důvod k nesmyslnému pokračování a tak končí na 55km s časem 5:10:52. Není co dodat, výborný výkon a rozumný úsudek, sezóna nekončí, ale začíná.
S Nadym se na trati míjíme v tu chvíli, kdy už ostatní sedí. Ze začátku mě nadšeně povzbuzuje a pak i na něm je vidět, že už mu není do zpěvu a komunikace, nakonec dává maraton za pěkných 3:37:56 což je v tom horku úžasný výkon.
Já se nakonec pomocí pomalého běhu kombinovaného indiánem, dostávám do cíle až z dvouhodinovým zpožděním oproti předpokladu za 11:21:50.
Naše učinkování na MČR v Plzni tak skončilo dvěma čtvrtými místy a dvěma DNF což vzhledem k pekelným podmínkám není až tak zlé. Na stovce bylo 38 DNF a pouze 28 závodníku dokončilo.
Moc děkuji za podporu a support všem z týmu a nakonec musím hluboce smeknout před všemi, co dokázali v tom počasí udělat tak skvělé výkony, podmínky jsme měli všichni stejné a ti nejlepší byli přesně tam, kde měli být.
