Ve čtvrtek v noci jsem se potil tak, že mi tekly potůčky potu po tváři a triko se dalo ždímat… A tak jsem si řekl, že to prostě zkusím...Probíhalo to jako vždycky před závodem až na to, že jsem nevěděl, jestli vůbec vystartuju. S nudlí u nosu a krásným hlasem jsem se ráno vydal vstříc tomu, že Peruna prostě zvládnu, i kdyby za 8,5 výletně. Fasuju od Hanysa a Olinky číslo a tričko a už polovina NVPP ještě s Lubošem vycházíme od zbrojnice ku startu. Převlíct do racového, pár předzávodních keců a už stojíme ve startovém koridoru. Stojím někde kolem 4-5 řady a čekám co, bude. 10… Start! Vybíhám, nebo spíše snažím se běžet do toho krutého začátku, i když mi nohy řou o pomoc protože už teď mi chybí kyslík. Pomalu ale jistě vbíhám na zeleň a takmer turisticky se šinu nahoru. Předbíhá mě celkem hodně lidí, ale dneska mi to je fááákt jedno, protože cíl je dokončit!
Když se dostanu nahoru je to pro mě strašná úleva, jeden z kopců za mnou. Snažím se dolů běžet ale moje plíce a vůbec celé tělo je nějak proti. Při každém nádechu to je, jako bych si polknul chilli a říkám si, že jestli to tak půjde dál, tak to potěš. Co už… Za chvíli dole u studánky, kde už vidím Vojtu Marosze a Tatu fandit, a tak se snažím přidat a jet, co to jde… Furt nějaký zabržděný lezu do kopce, kde mě každý předbíhá… Po tom, co jsem se vyškrábal na Velký Džavec, tak jsem měl fakt dost. Jen fandící lidi mě donutili jít dál… A tak coo, teď hřeben, pak dolů a pak hell. Když si tak zoufám na trati, tak přichází moje spása… Slyším ten známý, tupý zvuk vuvuzely a přemýšlím, jestli… „Tyvole, Metlooooš!“ Ten ksicht mě donutil se pořádně rozběhnout a říkal jsem si, buď rád, že můžeš běhat, tak přestaň simulovat a zdrhej! V tu chvíli pro mě začal závod podruhé! Nohy zlehkly a já jsem si konečně řekl, oujeeea, jdeme na to cholky! Přes koryto (které mi rozbilo boty tak, že mi lezl ven palec) jsem se konečně dostal pod tu sviňu. Kelím za hlavu a nahoru! Ťuhýk, který na mě přišel, neměl vůbec vliv, někdy prostě musíš! Vylezl jsem up za pomocí gelu, polyžoval jsem down pomocí tyček, odhodil tyčky, pořádně se najedl a napil a ahoj čáááu! Hop šup Šindelná, kde se teda ťuhýk trošku projevil, ale zase mě zachránila Terka a Vojta Maroszů, kteří neskutečně fandili a já jsem věděl, že dokončím. (Ano, až tady jsem se pro to rozhodl :D). Traverz nebyl dlouhý, moc bahnitý, prostě supr čupr proběh za zvuků Ipodu. V tyře neskutečný Tomasz Kluz a Nezvalovci. Dávám banán se solí (což se mi vymstilo), gel, colu a jedu vstříc ostrému. Tam se jde fakt špatně… Žaludek po banánu nějak nespolupracuje a čekám, až to půjde lépe. Studánka? Nééé naco, dyť nahoře je občerstvovačka… Nebyla… Sbíhám na kozinec, že možná, ale ani náhodou a tak u suchánku pokračuju vstříc Pierunovi Královskému! Na Javec, až na křeče, to jde vážně skoro samo. Pár proběhnutých serpentin, pár nadávek na bolesti lýtek a už stojím před tou sfiní sfinutou! Tak přidávám ruce do práce a pomalu lezu. Před sebou vidím skvěle běžícího Patrika Konderlu, který to stejně jako na Ještědu zabil, a já si pomalinku, ale jistě lezu pro doběh. Pod pět to nebude…
U vrchu černé opět Tomasz, který mě doslova svými slovy vytáhl až nahoru a pak už jen seběh a cílová nakloněná rovka. Slyším 31., hodinky ukazují 5:10 přesně a užívám si toho, že jsem v cíli.
A vo vo vo votom cíli to prostě je…
Díky moc Montuře za super hadříky, které se mi ani nechtělo sundávat, a tak jsem to neudělal! :) Díky všem za super support a atmosvéru a za to, že jsme tak skvělý tým!!! Olinko příští rok je to tvoje!!! :-*
Love u Guyz end next jír agejn!
